Svatogothardský kostelík

Stojí na místě kaple zbudované strahovskými řeholníky ve 2. pol. 12. stol. Barokně byl přestavěn na přelomu 17. a 18 století. Prostá vnitřní výzdoba sestává z plastik svatých zhotovených studenty sochařské a kamenické školy.  Za hladomoru v letech 1770 — 1771 proslul kostel jako poutní místo, k jehož slávě  přispěla také „zázračná studánka“ (u silnice pod sochou Jana Žižky, není dochována), která dávala podle pověry vodu léčivou a „sytící“, protože prý zvyšovala objem pokrmů. Čtenáře povídek hořické spisovatelky Věnceslavy Lužické potěší poukaz na okénko nad vchodem do kostelíka. Patří světničce, kde smutně žila Frantina se špitálníkem Venclíčkem v povídce Polednice.